I na kole můžeš potkat blba…

Někdy si tak říkám, co jsme ochotni od lidí snášet.

Včera jsem jela na kole po cyklostezce, která pár metry kopírovala i chodník pro pěší. Alespoň dle MAPY.CZ.

Měla jsem asi tu smůlu, ze projíždělo najednou cyklistů více, takže to asi přítomné pěší iritovalo, ale zkrátka mě chytil a strčil do mě nějaký starší muž, až jsem téměř spadla z kola a řval na mě dost sprostě něco ve smyslu:

”Co tady všichni jezdíte, vy debilové…”.

Moje noha sjela ze šlapky a zastavila se o chodník i se mnou, kolemjdoucí se sice podivovali, ale nikdo nic na moji obranu neřekl a kupodivu ani já neměla slov.

Předesílám – jela jsem pomalu, na své straně a po cyklostezce. Já ano.

Pán se asi špatně vyspal, nebo mu jiný cyklista přejel kuří oko, nebo si jen prostě chtěl na někom vybít svůj vztek. A já si to nechala líbit. Nebo jsem možná vypadala jako chudinka, která si to nechá líbit. Vše viděla moje 13letá dcera a spustila na mě:

”Mami, proč jsi nezavolala policajty? Proč jsi mu něco neřekla?!”

Proč jsem nezavolala policajty a proč jsem mu něco neřekla? Vždyť normálně mám pusu prořízlou a lidí se nebojím…. asi jsem prostě jen nechtěla bojovat, neměla jsem náladu se dohadovat, nechtělo se mi nic řešit, chtěla jsem mít klid a tak jsem si to nechala líbit.

Nechala jsem do sebe strčit, nechala jsem cizího člověka na sobě vybít jeho vztek.

A pak mi to bylo lito. Lito, že jsem se mu nepostavila a že jsem do sebe nechala “kopnout”. Jaký příklad jsem dala své dceři?

Jenže, znáte to, ne vždy je člověk v náladě bojovníka, někdy prostě přijme i roli, která mu je v tu chvíli “pohodlnější”.

Nic se mi nestalo, nikomu se nic nestalo a pánovi se třeba ulevilo…

….tak milý pane, snad jsem vám zlepšila den.

Na základě vlastních dlouholetých zkušeností s plánováním výletů v přírodě nás baví ukazovat dospělým i dětem, jak úžasná místa tu všude kolem sebe máme, ale i to, jak pozitivní vliv má pohyb v přírodě na psychický stav každého člověka. Příroda je lék zdarma. Můj příběh si přečtěte zde >>